close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2019

Věřím v zítřek

4. října 2019 v 21:28 | Nikkita Haendel |  Rozepsané
Slunce se líně plazilo po vytříbené obloze a do všech směrů házelo svůj červánkový odstín. A každé stéblo trávy, každý zákrut listí i pevné dřeviny dávaly najevo, že se den chýlí ke konci.
Snad to k rybníku ještě stihnu, pomyslel jsem si.
Jemně kolem mě šeptala příroda a byl jsem šťastný, že jsem si našel čas na tuto předvečerní vycházku.
Ne, že by byla výjimečná - vlastně si podobných procházek užívám skoro každý den -, ale byla tentokrát právě tím, co jsem potřeboval.
Před mým zrakem se objevila pěšina.
Tak jsem tady.
Následovalo jen pár kroků po strmé půdě a přede mnou se rozléval menší rybník.
Kvůli zapadajícímu slunci vypadal krvavě, ale dalo se poznat, že voda byla křišťálově čistá.

Láska

1. října 2019 v 20:55 | Nikkita Haendel |  Básně
Mí přátele i bratři
ptají se mne jaksi,
pořád víc a víc bědují,
proč v básních nekončíc se o lásce zmiňuji.

Toť já dělám jí jen laskavost,
neboť ona toho už udělala dost.
A tak se lásce klaním,
nemohu se přece vyhýbat daním.

Kdopak spojil všechen vesmírný prach?
Kdo první po životě sáh
a poprvé se nadechl na hořlavé půdě?
Komu poprvé bilo srdce rudě?

Kdo jiný nežli láska zažehla života plamen.
To jen ona spustila téhle krásy pramen,
tak proč se jí neklanět každou chvíli,
když nás ona naplnila tolik síly.